DeletedUser
Guest
Starověk
Nejstarší dochované záznamy ze starověku pocházejí z Palestiny a Babylonu. Podle nich bylo pohostinství zdarma jako povinnost. Postupně vznikaly prosté noclehárny a výčepy vína pro chudší cestující, bohatší lidé cestovali vlastními prostředky. Vznikla pálenka z datlí a pivo. Pokrmy se podávaly na mísách a jedlo se rukama.
V době Egypta vznikala první zábavní střediska. Byly známy čtyři druhy piva a dva druhy vína.
Řecko se stalo významným především pořádáním národních her a slavností. Sílil cestovní ruch, mnoho lidí cestovalo služebně, ale i za zábavou nebo z náboženských důvodů. Vnikal proto nový typ pohostinských domů, kde byla cestujícím mimo běžných služeb poskytovaná možnost zábavy. Hostinská činnost byla povolena každému, ale již tehdy vznikla různá omezení (zavírací doba, zákaz čepování vína v určitých dnech, používání odměrek apd.) Při jídle se nabízela mísa s vodou na omytí rukou.
Za Římanů došlo k podstatnému kvalitativnímu zlepšení cestovního ruchu stavbou silnic a zavedení pošty. V místě přepřahání koní vznikaly hostince pro chudší cestující, ale také honosné domy s koupelnami a vysokou úrovní služeb. Ve městě vznikala síť hostinců, honosných domů pro bohaté s bazény a koupelnami, obchodů s vínem, u kterých byly výčepy a tzv. taverny, kde se také nabízely teplé nápoje. Používalo se sklo a porcelán dovážené z Orientu. Úroveň stolničení i stolování se postupně zlepšovala. Začly se kromě nožů a lžic používat také ubrousky a párátka z husích brků.
ANTICKÝ ŘÍM .
Gigantickými hostinami proslul antický Řím. Výběr ingrediencí a potravin byl velmi široký a stejně rozmanitá byla i jejich úprava. Řím byl obrovským impériem a osvojoval si zvyky a jídla z podrobených oblastí. Když se v římském senátu rozhodovalo o třetí punské válce proti Kartágu, jedním z argumentů pro ni byly africké fíky, za které podle senátorů stálo bojovat. Konzumovaly se nejrůznější druhy ryb a plody moře dovážené ze všech částí římského impéria. Za zvláštní pochoutku už tehdy byly pokládány ústřice a hlemýždi, podávaly se nejrůznější druhy sýrů a hub. Z Asie se dováželi pávi, oblíbení byli bažanti, slavičí jazýčky a podobné pochoutky. Od třetího století př. n. l. se i v Římě podobně jako v Řecku při jídle leželo na lehátkách na levém boku a lidé se opírali o levý loket. Pravá ruka byla volná pro konzumaci potravin.
Jak v řecké, tak v římské antické kuchyni nechyběly vnitřnosti a zelenina a používalo se množství koření.
Řekové u jídla neseděli, ale jedli vleže opřeni o loket na levém boku. Pravou ruku měli volnou, aby si mohli podávat jídlo ze stolu. Nejprve si čistou vodou umyli ruce a pak se jako aperitiv podávalo kořeněné víno ve společném poháru. Neznali vidličku ani ubrousek, jen na nabírání omáček někdy používali lžíce. Ruce si osušili kouskem chleba, který pak hodili psovi. Nejrůznější kaše se jedly lžícemi, maso se krájelo nožem. Talíře, mísy a misky byly z pálené hlíny, dřevěné a někdy kovové. Druhá část hostiny se nazývala SYMPOSION a byla vyhrazená nápojům. Symposion se obvykle konalo v rozlehlé přízemní místnosti zvané andron - pánský pokoj. Vařilo se obyčejně venku na otevřeném ohništi.
Víno se mísilo v měsidlech, zvláštních nádobách k tomu určených, spolu s naběračkami a konvicemi. Už tehdy se ke konzervování vína používalo vysmolovaných amfor. Na ouška amfor se vypalovaly značky s datem, místem výroby i určení. Nejvíc se jich našlo na ostrově Rhodos a Thasos. Hodovníci se nejprve napili na počest boha Dionýsa a zazpívali oslavnou píseň. Pak určili krále hostiny (symposiarcha), který měl rozhodovat o tom, v jakém poměru se bude víno ředit vodou a kolik kdo musí vypít pohárů. Víno nikdy nepili čisté, protože to považovali za barbarský zvyk. Podle zvyku se připíjelo střídavě na zdraví každého hodovníka. Kdo nechtěl pít, musel se vzdálit. "Pij nebo odejdi", bylo totiž první pravidlo symposia. Když někdo neuposlechl pokyn, kolik má pít, symposiarchos volil trest. Většinou to byla zábavná podívaná pro ostatní. Někomu třeba posadili na záda flétnistku a s tou musel běhat, nebo nechali zpívat toho, kdo to neuměl, plešatí se museli česat, jiní zase tančit nazí a podobně. Vítězové různých her byli odměňováni.
Nechyběl samozřejmě ani tanec. Nahé hetéry s kastanětami v ruce strhly mnohdy k tanci rozjařenou společnost. A to už byla hodovní síň všem malá a rozpálená společnost se vydala na noční pouť městem - říkalo se tomu komos.
Jídlo nosili na stůl otroci. Někdy přinesli rovnou celý prostřený stůl. Při hostinách zpívali pěvci za doprovodu lyry.
Ten, kdo se toho večera stal, třeba i losem zvolený, stal se zároveň i organizátorem. Symposiarchos měl v pravomoci rozhodnout, i co kdo vypije. A neuposlechl-li někdo, volil i trest.
Klasické menu klasického Athéňana
O tom, jak konkrétně mohla vypadat strava Athéňanů v 5. stol. př. n. l., si můžete přečíst na následujících řádkách:
Snídaně (akrátisma)
Chleba či jiné pečivo máčené v tentokrát neředěném víně. Chléb byl základem veškerého stravování starých Řeků. V homérské době (tj. asi 8. - 6. stol. př. n. l.) se jedly především ječné nekvašené placky. Ty později vystřídal chléb z kvašeného pšeničného těsta. Původně byl záležitostí vyšších vrstev, v klasickém období ho však stejnou měrou jedli bohatí i chudí.
Oběd (áriston)
Chléb, mléčná kaše s fíky, pšeničná placka s cibulí nebo olivami, zelenina. Ředěné víno nebo mléko.
Večeře (deipnon)
Pokud se ten který večer nekonala hostina, Řekové většinou dali přednost lehké teplé večeři, jejímž základem mohla být hrášková kaše, rybí polévka, uzená ryba nebo vařená zelenina. K tomu se samozřejmě podával nezbytný chléb a ředěné víno. Ke smažení, pečení a ochucování Řekové používali výhradně olivový olej.
Jedlo se převážně rukama. Maso se krájelo nožem, na polévky se používaly lžíce. Vidličku staří Řekové ještě neznali.
Hostina (symposion)
Hosté jedli různé druhy masa (především zvěřinu, vepřové, skopové a hovězí) k němu přikusovali chléb a zeleninu. Podávaly se také kaše, polévky, omáčky, saláty a zákusky. Co se nesnědlo večer, často se „zpracovalo“ druhý den k obědu.
Nejstarší dochované záznamy ze starověku pocházejí z Palestiny a Babylonu. Podle nich bylo pohostinství zdarma jako povinnost. Postupně vznikaly prosté noclehárny a výčepy vína pro chudší cestující, bohatší lidé cestovali vlastními prostředky. Vznikla pálenka z datlí a pivo. Pokrmy se podávaly na mísách a jedlo se rukama.
V době Egypta vznikala první zábavní střediska. Byly známy čtyři druhy piva a dva druhy vína.
Řecko se stalo významným především pořádáním národních her a slavností. Sílil cestovní ruch, mnoho lidí cestovalo služebně, ale i za zábavou nebo z náboženských důvodů. Vnikal proto nový typ pohostinských domů, kde byla cestujícím mimo běžných služeb poskytovaná možnost zábavy. Hostinská činnost byla povolena každému, ale již tehdy vznikla různá omezení (zavírací doba, zákaz čepování vína v určitých dnech, používání odměrek apd.) Při jídle se nabízela mísa s vodou na omytí rukou.
Za Římanů došlo k podstatnému kvalitativnímu zlepšení cestovního ruchu stavbou silnic a zavedení pošty. V místě přepřahání koní vznikaly hostince pro chudší cestující, ale také honosné domy s koupelnami a vysokou úrovní služeb. Ve městě vznikala síť hostinců, honosných domů pro bohaté s bazény a koupelnami, obchodů s vínem, u kterých byly výčepy a tzv. taverny, kde se také nabízely teplé nápoje. Používalo se sklo a porcelán dovážené z Orientu. Úroveň stolničení i stolování se postupně zlepšovala. Začly se kromě nožů a lžic používat také ubrousky a párátka z husích brků.
ANTICKÝ ŘÍM .
Gigantickými hostinami proslul antický Řím. Výběr ingrediencí a potravin byl velmi široký a stejně rozmanitá byla i jejich úprava. Řím byl obrovským impériem a osvojoval si zvyky a jídla z podrobených oblastí. Když se v římském senátu rozhodovalo o třetí punské válce proti Kartágu, jedním z argumentů pro ni byly africké fíky, za které podle senátorů stálo bojovat. Konzumovaly se nejrůznější druhy ryb a plody moře dovážené ze všech částí římského impéria. Za zvláštní pochoutku už tehdy byly pokládány ústřice a hlemýždi, podávaly se nejrůznější druhy sýrů a hub. Z Asie se dováželi pávi, oblíbení byli bažanti, slavičí jazýčky a podobné pochoutky. Od třetího století př. n. l. se i v Římě podobně jako v Řecku při jídle leželo na lehátkách na levém boku a lidé se opírali o levý loket. Pravá ruka byla volná pro konzumaci potravin.
Jak v řecké, tak v římské antické kuchyni nechyběly vnitřnosti a zelenina a používalo se množství koření.
Řekové u jídla neseděli, ale jedli vleže opřeni o loket na levém boku. Pravou ruku měli volnou, aby si mohli podávat jídlo ze stolu. Nejprve si čistou vodou umyli ruce a pak se jako aperitiv podávalo kořeněné víno ve společném poháru. Neznali vidličku ani ubrousek, jen na nabírání omáček někdy používali lžíce. Ruce si osušili kouskem chleba, který pak hodili psovi. Nejrůznější kaše se jedly lžícemi, maso se krájelo nožem. Talíře, mísy a misky byly z pálené hlíny, dřevěné a někdy kovové. Druhá část hostiny se nazývala SYMPOSION a byla vyhrazená nápojům. Symposion se obvykle konalo v rozlehlé přízemní místnosti zvané andron - pánský pokoj. Vařilo se obyčejně venku na otevřeném ohništi.
Víno se mísilo v měsidlech, zvláštních nádobách k tomu určených, spolu s naběračkami a konvicemi. Už tehdy se ke konzervování vína používalo vysmolovaných amfor. Na ouška amfor se vypalovaly značky s datem, místem výroby i určení. Nejvíc se jich našlo na ostrově Rhodos a Thasos. Hodovníci se nejprve napili na počest boha Dionýsa a zazpívali oslavnou píseň. Pak určili krále hostiny (symposiarcha), který měl rozhodovat o tom, v jakém poměru se bude víno ředit vodou a kolik kdo musí vypít pohárů. Víno nikdy nepili čisté, protože to považovali za barbarský zvyk. Podle zvyku se připíjelo střídavě na zdraví každého hodovníka. Kdo nechtěl pít, musel se vzdálit. "Pij nebo odejdi", bylo totiž první pravidlo symposia. Když někdo neuposlechl pokyn, kolik má pít, symposiarchos volil trest. Většinou to byla zábavná podívaná pro ostatní. Někomu třeba posadili na záda flétnistku a s tou musel běhat, nebo nechali zpívat toho, kdo to neuměl, plešatí se museli česat, jiní zase tančit nazí a podobně. Vítězové různých her byli odměňováni.
Nechyběl samozřejmě ani tanec. Nahé hetéry s kastanětami v ruce strhly mnohdy k tanci rozjařenou společnost. A to už byla hodovní síň všem malá a rozpálená společnost se vydala na noční pouť městem - říkalo se tomu komos.
Jídlo nosili na stůl otroci. Někdy přinesli rovnou celý prostřený stůl. Při hostinách zpívali pěvci za doprovodu lyry.
Ten, kdo se toho večera stal, třeba i losem zvolený, stal se zároveň i organizátorem. Symposiarchos měl v pravomoci rozhodnout, i co kdo vypije. A neuposlechl-li někdo, volil i trest.
Klasické menu klasického Athéňana
O tom, jak konkrétně mohla vypadat strava Athéňanů v 5. stol. př. n. l., si můžete přečíst na následujících řádkách:
Snídaně (akrátisma)
Chleba či jiné pečivo máčené v tentokrát neředěném víně. Chléb byl základem veškerého stravování starých Řeků. V homérské době (tj. asi 8. - 6. stol. př. n. l.) se jedly především ječné nekvašené placky. Ty později vystřídal chléb z kvašeného pšeničného těsta. Původně byl záležitostí vyšších vrstev, v klasickém období ho však stejnou měrou jedli bohatí i chudí.
Oběd (áriston)
Chléb, mléčná kaše s fíky, pšeničná placka s cibulí nebo olivami, zelenina. Ředěné víno nebo mléko.
Večeře (deipnon)
Pokud se ten který večer nekonala hostina, Řekové většinou dali přednost lehké teplé večeři, jejímž základem mohla být hrášková kaše, rybí polévka, uzená ryba nebo vařená zelenina. K tomu se samozřejmě podával nezbytný chléb a ředěné víno. Ke smažení, pečení a ochucování Řekové používali výhradně olivový olej.
Jedlo se převážně rukama. Maso se krájelo nožem, na polévky se používaly lžíce. Vidličku staří Řekové ještě neznali.
Hostina (symposion)
Hosté jedli různé druhy masa (především zvěřinu, vepřové, skopové a hovězí) k němu přikusovali chléb a zeleninu. Podávaly se také kaše, polévky, omáčky, saláty a zákusky. Co se nesnědlo večer, často se „zpracovalo“ druhý den k obědu.
Naposledy upraveno moderátorem: