DeletedUser
Guest
Zdravím všechny,
jsem ze světa Sigma a soutěž zkouším poprvé
Tak doufám, že se Vám do bude líbit
Setkání s Hádem
Začíná den jako každý jiný, je to klidný den, alespoň tak vypadá. Jsem v chrámu našeho města *Aix-en-Provence*, modlím se k Hádovi, díky jemuž královské pokladnice a jeskyně přetékají zlatem. Najednou z ničeho nic se zatroubí na poplach. "Útočí na nás !", křičí mnoho vyděšených občanů. Vyšel jsem z chrámu a tu vidím, že na mé rodné město opravdu útočí armáda velkých rozměrů. Hned cítím, že město neubráníme. Vběhnu zpátky do chrámu, kleknu před sochu boha Háda a modlím se. Zanedlouho se sešli v chrámu mnoho dalších, jenž se modlili k Hádovi. "Ó Háde, náš bože jediný, prosím, pomož nám, pomož nám !". V tom okamžiku chrám pohltila mlha a v této mlze se objevil sám veliký bůh Hádes. "Zato, že jste se mi léta modlili a přinášeli oběti, Vám, prostým lidem dnes pomohu", říkal Hádes. Najednou se země otřásla a všichni ihned vyběhli z chrámu ve strachu, že se jim něco stane. Ovšem od Háda se nebezpečí nemuseli obávat. Před městskými hradbami doslova pukla zem a v tom Hádes přikázal svým Kerberosům, kteří chránili jeho podzemní království, aby pomohli dobývanému městu. Kerberosové vyběhli z pukliny a drtili válečníky, jezdce a katapulty soupeře svými drtivými tesáky. Ovšem Hádovi to nestačilo, povolal své dcery Erínye, které válečníky také nešetřili. Ty, kteří to stihli nasedli na lodě a prchali pryč do svého města. Hádes ještě ke všemu na nepřítelovo město seslal mor. Pak se vytratil i se svými Kerberosy a Erínyemi zpátky do podsvětí. Od té doby jsme všichni žili v pokoji a klidu, než přicházeli další a další útoky. Ale my jsme odolali ... "Díky Tobě, Háde !"
jsem ze světa Sigma a soutěž zkouším poprvé
Tak doufám, že se Vám do bude líbit
Setkání s Hádem
Začíná den jako každý jiný, je to klidný den, alespoň tak vypadá. Jsem v chrámu našeho města *Aix-en-Provence*, modlím se k Hádovi, díky jemuž královské pokladnice a jeskyně přetékají zlatem. Najednou z ničeho nic se zatroubí na poplach. "Útočí na nás !", křičí mnoho vyděšených občanů. Vyšel jsem z chrámu a tu vidím, že na mé rodné město opravdu útočí armáda velkých rozměrů. Hned cítím, že město neubráníme. Vběhnu zpátky do chrámu, kleknu před sochu boha Háda a modlím se. Zanedlouho se sešli v chrámu mnoho dalších, jenž se modlili k Hádovi. "Ó Háde, náš bože jediný, prosím, pomož nám, pomož nám !". V tom okamžiku chrám pohltila mlha a v této mlze se objevil sám veliký bůh Hádes. "Zato, že jste se mi léta modlili a přinášeli oběti, Vám, prostým lidem dnes pomohu", říkal Hádes. Najednou se země otřásla a všichni ihned vyběhli z chrámu ve strachu, že se jim něco stane. Ovšem od Háda se nebezpečí nemuseli obávat. Před městskými hradbami doslova pukla zem a v tom Hádes přikázal svým Kerberosům, kteří chránili jeho podzemní království, aby pomohli dobývanému městu. Kerberosové vyběhli z pukliny a drtili válečníky, jezdce a katapulty soupeře svými drtivými tesáky. Ovšem Hádovi to nestačilo, povolal své dcery Erínye, které válečníky také nešetřili. Ty, kteří to stihli nasedli na lodě a prchali pryč do svého města. Hádes ještě ke všemu na nepřítelovo město seslal mor. Pak se vytratil i se svými Kerberosy a Erínyemi zpátky do podsvětí. Od té doby jsme všichni žili v pokoji a klidu, než přicházeli další a další útoky. Ale my jsme odolali ... "Díky Tobě, Háde !"