DeletedUser
Guest
Píši příběh, který se mi navždy vryl do pamětí.
Je čas dušiček a já jako každý rok vzpomínám na mého brášku ,který už tu dávno není byl starší o rok čtyři měsíce a čtyři dny.Je to už hodně let co tragicky zahynul.Můj příběh začal v podvečer,jako děti jsme museli chodit spát do podkroví.
Od malinka jsem se ,vždy bála v podkroví spát,nejraději bych se přitulila k mojí mamince u ní jsem se cítila vždy v bezpečí.
I té noci jsem se bála,byl večer čas dušiček.Můj bráška a já jsme stoupali po schodech na půdu ,kde byl náš pokojík.Špatně se mi té noci usínalo ,ještě jsem ani nespala a slyším podivné zvuky.Přichází od poklopu na střeše.Pojednou se poklop otevřel a po žebříku sestupoval velký mohutný silný muž.Byl celý bílý.Sestoupil a kráčel k mé postýlce.Nemohla jsem strachy ,ani dýchat,krve by se ve mně nedořezal.Ten strach mi nedovolil ,ani se pohnout,ani promluvit jen jsem cítila jak mi divoce tluče srdce.Když se bílý duch začal nade mnou sklánět ,polohlasem jsem začala prosit o pomoc svého brášku.Vzbudil se a řekl mi spi ty strašpytle nikdo tu není ,je,je tady přede mnou začala jsem naříkat neb bílý sinavý duch mě začal svírat hrdlo.Vidím jak bráška vstal a šel ke mně. Nevím,jak je to možné,ale bráška prošel skrze ducha a lehl si ke mně.V tom se bílí duch obrátil a vracel se spět k vikýři odkud přišel.A já dodneška věřím,že mi zachránil život.Byl to dozajista zbloudilí duch ,nechtěl být sám a cítil na dálku, jak se moc bojím proto si dovolil o dušičky přijít pro mě.
Báli jste se co myslíte?Je to iluze nebo pravda.
Je čas dušiček a já jako každý rok vzpomínám na mého brášku ,který už tu dávno není byl starší o rok čtyři měsíce a čtyři dny.Je to už hodně let co tragicky zahynul.Můj příběh začal v podvečer,jako děti jsme museli chodit spát do podkroví.
Od malinka jsem se ,vždy bála v podkroví spát,nejraději bych se přitulila k mojí mamince u ní jsem se cítila vždy v bezpečí.
I té noci jsem se bála,byl večer čas dušiček.Můj bráška a já jsme stoupali po schodech na půdu ,kde byl náš pokojík.Špatně se mi té noci usínalo ,ještě jsem ani nespala a slyším podivné zvuky.Přichází od poklopu na střeše.Pojednou se poklop otevřel a po žebříku sestupoval velký mohutný silný muž.Byl celý bílý.Sestoupil a kráčel k mé postýlce.Nemohla jsem strachy ,ani dýchat,krve by se ve mně nedořezal.Ten strach mi nedovolil ,ani se pohnout,ani promluvit jen jsem cítila jak mi divoce tluče srdce.Když se bílý duch začal nade mnou sklánět ,polohlasem jsem začala prosit o pomoc svého brášku.Vzbudil se a řekl mi spi ty strašpytle nikdo tu není ,je,je tady přede mnou začala jsem naříkat neb bílý sinavý duch mě začal svírat hrdlo.Vidím jak bráška vstal a šel ke mně. Nevím,jak je to možné,ale bráška prošel skrze ducha a lehl si ke mně.V tom se bílí duch obrátil a vracel se spět k vikýři odkud přišel.A já dodneška věřím,že mi zachránil život.Byl to dozajista zbloudilí duch ,nechtěl být sám a cítil na dálku, jak se moc bojím proto si dovolil o dušičky přijít pro mě.
Báli jste se co myslíte?Je to iluze nebo pravda.