DeletedUser11238
Guest
Zdravím Vás,
tenhle příspěvek je něco mezi glosou a fejtónem, proto ho tak berte (s velkým nadhledem). Nechci tím nikoho urazit, pouze mi připadalo inovativní napsat i něco zábavnější
P.S.: Předem se omlouvám za drobné gramatické chyby. Jsem slovák a českou gramatiku nemám v malíčku.
Pondělí ráno. Začíná se další nudný pracovní den. Budí mě zase ten otravný zvuk budíku a v duchu se modlím, ať je již červenec a já jsem na dovolené u moře. Budím se. Modlitba nevyšla. Zapínám počítač. Jdu si zatím udělat kávu a běžím do koupelny. Samozřejmě jsem si zapomněl přečíst ten blbej papírek na dveřích, že je odstávka teplé vody. Kašlu na to, jdu si vypít kávu k počítači. Otevírám pracovní e-mail a koukám nechápavě, co dnes zase vedení v Německu vymyslelo. Po 10 minutách opakovaného čtení začínám pochybovat o existenci vyšší moci. Však kdyby existovala, proč by chtěla, abych udělal znovu zdlouhavý překlad textu o ničem. Zapínám tiket systém a koukám, co administrátoři opět nevěděli vyřešit. Otevírám první tiket. Začínám věřit, že vyšší existence selhala při tvorbě humanoidů. Kašlu na to. Zavírám to. Nemá to smysl. Zase to byl jen otravný 12-letý humanoid.
Utíkám do roboty. Zase bude trčet 8 hodin v kanclu s kolegy, kteří si myslí, že spasíme svět. Autobus jel zase dříve. Kašlu na to, jdu pěšky. Během strastiplné cesty přes Staré město docházím do roboty s hodinovým zpožděním. Vrátný na mě čumí, jak na nějakého blázna. Utíkám rychle do kanceláře, doufám, že tam šéf ještě nebude. Mýlil jsem se. Mám padáka. Jdu zase domů a hledám si novou práci. Vyšlo to, zítra začínám. Pro dnešek se jdu, ale věnovat hře.
Je čas na oběd. Nejdu se věnovat hře. O páté odpoledne se vracím z obědu a zapínám počítač. Otevírám fórum a hned ho i zavírám. Žasnu a opět přestávám věřit v existenci vyšší moci. Doufám, že stále spím, neuvěřitelné. Otevírám tiket systém a jdu řešit tikety. Po minutě to zase zavírám, neboť začínám věřit, že alkoholismus je nová životní cesta. Jdu se modlit, aby naše zákonodárná moc omezila hraní všech her od 18 let. Ty děcka mě už štvou.
Kašlu na všechno. Uvažuji, jestli chci ještě tuto práci dělat. Nevím. Zůstávám. Alespoň dostanu šála na konci roku. Doufám.
Jdu si s kámošema sednout do klubu. Dávám si kofolu a kecám až do půlnoci. Konečně něco normálně. Po čtyřech hodinách jdu domů spát. Zítra je další náročný den. Nová práce a nesmím zase zmeškat autobus.
tenhle příspěvek je něco mezi glosou a fejtónem, proto ho tak berte (s velkým nadhledem). Nechci tím nikoho urazit, pouze mi připadalo inovativní napsat i něco zábavnější
P.S.: Předem se omlouvám za drobné gramatické chyby. Jsem slovák a českou gramatiku nemám v malíčku.
Tak trochu netradiční den
Pondělí ráno. Začíná se další nudný pracovní den. Budí mě zase ten otravný zvuk budíku a v duchu se modlím, ať je již červenec a já jsem na dovolené u moře. Budím se. Modlitba nevyšla. Zapínám počítač. Jdu si zatím udělat kávu a běžím do koupelny. Samozřejmě jsem si zapomněl přečíst ten blbej papírek na dveřích, že je odstávka teplé vody. Kašlu na to, jdu si vypít kávu k počítači. Otevírám pracovní e-mail a koukám nechápavě, co dnes zase vedení v Německu vymyslelo. Po 10 minutách opakovaného čtení začínám pochybovat o existenci vyšší moci. Však kdyby existovala, proč by chtěla, abych udělal znovu zdlouhavý překlad textu o ničem. Zapínám tiket systém a koukám, co administrátoři opět nevěděli vyřešit. Otevírám první tiket. Začínám věřit, že vyšší existence selhala při tvorbě humanoidů. Kašlu na to. Zavírám to. Nemá to smysl. Zase to byl jen otravný 12-letý humanoid.
Utíkám do roboty. Zase bude trčet 8 hodin v kanclu s kolegy, kteří si myslí, že spasíme svět. Autobus jel zase dříve. Kašlu na to, jdu pěšky. Během strastiplné cesty přes Staré město docházím do roboty s hodinovým zpožděním. Vrátný na mě čumí, jak na nějakého blázna. Utíkám rychle do kanceláře, doufám, že tam šéf ještě nebude. Mýlil jsem se. Mám padáka. Jdu zase domů a hledám si novou práci. Vyšlo to, zítra začínám. Pro dnešek se jdu, ale věnovat hře.
Je čas na oběd. Nejdu se věnovat hře. O páté odpoledne se vracím z obědu a zapínám počítač. Otevírám fórum a hned ho i zavírám. Žasnu a opět přestávám věřit v existenci vyšší moci. Doufám, že stále spím, neuvěřitelné. Otevírám tiket systém a jdu řešit tikety. Po minutě to zase zavírám, neboť začínám věřit, že alkoholismus je nová životní cesta. Jdu se modlit, aby naše zákonodárná moc omezila hraní všech her od 18 let. Ty děcka mě už štvou.
Kašlu na všechno. Uvažuji, jestli chci ještě tuto práci dělat. Nevím. Zůstávám. Alespoň dostanu šála na konci roku. Doufám.
Jdu si s kámošema sednout do klubu. Dávám si kofolu a kecám až do půlnoci. Konečně něco normálně. Po čtyřech hodinách jdu domů spát. Zítra je další náročný den. Nová práce a nesmím zase zmeškat autobus.
Naposledy upraveno moderátorem: