DeletedUser622
Guest
Jednoho slunného dne se vydal kentaur Agapios na lov, v houští zahlédl nic netušícího zajíce.Potichu se přiblížil a vystřelil, ale jeho šíp jen těsně minul, zajíc se dal na útěk a Agapios ho začal pronásledovat, ale zajíc se mu po chvilce ztratil na velké pasece ve vysoké trávě, naštvaně se otočil a šel si vyhlédnout jinou kořist.
V té chvíli mu nad hlavou jako vítr prosvištěl pegas.
„Hmmm, kdybych tak měl křídla, povzdechl si, jistě bych zajíce snadno chytil“, vzhlížel závistivě k oblakům.
Najednou dostal nápad, věděl že vysoko v horách žije stará a zlá čarodějnice Euthalia která na sebe bere podobu všech zvířat, a rozhodl se že jí požádá o pomoc.S obavami se vydal na cestu do hor, a Euthalii vyhledal.
„Ano pomůžu Ti, ale pod jednou podmínkou, do tří dnů mi přineseš pegasovo srdce, které musíš sám vyříznout, a já Ti dám na oplátku jeho křídla, jestli podmínku nesplníš vezmu si Tvé srdce“!
Agapios se zalekl, ale jeho touha po křídlech byla silnější a tak souhlasil.
Cestou zpět přemýšlel jak přelstít pegase, jeho šípy tak vysoko nedostřelí, jeho kopyta se nevyrovnají jeho křídlům, jak ho tedy dostat na zem?
Nachystal tedy léčku, ve skalách našel soutěsku tak úzkou aby pegas nemohl roztáhnout křídla, na kraj skály podél soutěsky nanosil velké kameny které zajistil větvemi, k nim potom přivázal dlouhý provaz sahající až dolů do soutěsky, stačilo provazem trhnout a kamení by jistě pegase zabilo.Potom nanosil několik kamenů dolů, aby to vypadalo že ho zasypali, a je zraněn.Lehl si na zem, pomazal se krví z mrtvého srnce, k ruce si přichystal konec provazu, a pro jistotu si vzal luk a šípy.Jelikož tu létalo hodně pegasů, netrvalo dlouho a na obloze se jeden objevil, Agapios začal hlasitě sténat, a jeho křik se rozléhal skalami, pegas ho uslyšel a snesl nad soutěsku.
„Pomoz mi, spadlo na mě kamení a nemohu se hnout“, žadonil přesvědčivě.
„Takhle se k tobě nedostanu, soutěska je příliš malá“.
„Zkus to na konci soutěsky, dá se sem projít“, radil mu Agapios.
Pegas tedy slétl na zem, a tam potkal onoho zajíce, kterého chtěl Agapios ulovit, řekl mu vše o jeho počínání s kameny, provazem a krví, zajíc ho totiž celou dobu pozoroval.
Pegasovi bylo jasné, že ho chce zabít a tak řekl zajíci ať vyběhne nahoru na skálu, a na znamení překouše provaz.Pegas šel pomalu soutěskou, ale ne tak daleko aby na něj spadly kameny.
„Proč mě chceš zabít?“, otázal se najednou pegas.
„Protože chci tvá křídla!“, nezapíral Agapios, a protože na něj nemohl shodit kameny, vyskočil vzal luk a šípy a rozběhl se proti pegasovi, než stačil vystřelit dal pegas znamení zajíci a ten překousal provaz.Kamení se sypalo na Agapiose, a ten ve velkých bolestech zemřel.
Pegas se sice nikdy nedozvěděl proč ho chtěl zabít, ale byl rád že žije, poděkoval zajíci za pomoc a slíbil mu, že se mu kdykoliv odvděčí.
Po třech dnech se objevila Euthalia, vyřízla mrtvému Agapiosovi srdce, a zase zmizela.
Říká se, že koho srdce Euthalia sní, toho podobu, moc a sílu získá, ale to je zase jiný příběh.
Jaké z toho plyne ponaučení?
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Buď skromný, a važ si toho co máš, protože rovnováha na světě má svůj význam.
Závist je mocná vlastnost, která Tě může i zabít.
V té chvíli mu nad hlavou jako vítr prosvištěl pegas.
„Hmmm, kdybych tak měl křídla, povzdechl si, jistě bych zajíce snadno chytil“, vzhlížel závistivě k oblakům.
Najednou dostal nápad, věděl že vysoko v horách žije stará a zlá čarodějnice Euthalia která na sebe bere podobu všech zvířat, a rozhodl se že jí požádá o pomoc.S obavami se vydal na cestu do hor, a Euthalii vyhledal.
„Ano pomůžu Ti, ale pod jednou podmínkou, do tří dnů mi přineseš pegasovo srdce, které musíš sám vyříznout, a já Ti dám na oplátku jeho křídla, jestli podmínku nesplníš vezmu si Tvé srdce“!
Agapios se zalekl, ale jeho touha po křídlech byla silnější a tak souhlasil.
Cestou zpět přemýšlel jak přelstít pegase, jeho šípy tak vysoko nedostřelí, jeho kopyta se nevyrovnají jeho křídlům, jak ho tedy dostat na zem?
Nachystal tedy léčku, ve skalách našel soutěsku tak úzkou aby pegas nemohl roztáhnout křídla, na kraj skály podél soutěsky nanosil velké kameny které zajistil větvemi, k nim potom přivázal dlouhý provaz sahající až dolů do soutěsky, stačilo provazem trhnout a kamení by jistě pegase zabilo.Potom nanosil několik kamenů dolů, aby to vypadalo že ho zasypali, a je zraněn.Lehl si na zem, pomazal se krví z mrtvého srnce, k ruce si přichystal konec provazu, a pro jistotu si vzal luk a šípy.Jelikož tu létalo hodně pegasů, netrvalo dlouho a na obloze se jeden objevil, Agapios začal hlasitě sténat, a jeho křik se rozléhal skalami, pegas ho uslyšel a snesl nad soutěsku.
„Pomoz mi, spadlo na mě kamení a nemohu se hnout“, žadonil přesvědčivě.
„Takhle se k tobě nedostanu, soutěska je příliš malá“.
„Zkus to na konci soutěsky, dá se sem projít“, radil mu Agapios.
Pegas tedy slétl na zem, a tam potkal onoho zajíce, kterého chtěl Agapios ulovit, řekl mu vše o jeho počínání s kameny, provazem a krví, zajíc ho totiž celou dobu pozoroval.
Pegasovi bylo jasné, že ho chce zabít a tak řekl zajíci ať vyběhne nahoru na skálu, a na znamení překouše provaz.Pegas šel pomalu soutěskou, ale ne tak daleko aby na něj spadly kameny.
„Proč mě chceš zabít?“, otázal se najednou pegas.
„Protože chci tvá křídla!“, nezapíral Agapios, a protože na něj nemohl shodit kameny, vyskočil vzal luk a šípy a rozběhl se proti pegasovi, než stačil vystřelit dal pegas znamení zajíci a ten překousal provaz.Kamení se sypalo na Agapiose, a ten ve velkých bolestech zemřel.
Pegas se sice nikdy nedozvěděl proč ho chtěl zabít, ale byl rád že žije, poděkoval zajíci za pomoc a slíbil mu, že se mu kdykoliv odvděčí.
Po třech dnech se objevila Euthalia, vyřízla mrtvému Agapiosovi srdce, a zase zmizela.
Říká se, že koho srdce Euthalia sní, toho podobu, moc a sílu získá, ale to je zase jiný příběh.
Jaké z toho plyne ponaučení?
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Buď skromný, a važ si toho co máš, protože rovnováha na světě má svůj význam.
Závist je mocná vlastnost, která Tě může i zabít.
Naposledy upraveno moderátorem: