DeletedUser
Guest
Šel jsem temnou chladnou deštivou nocí směrem k paláci neviditelný jako duch. Proplížil jsem se dovnitř vchodem pro služebnictvo, který byl kupodivu nehlídán. Vnitřek budovy byl jen místy osvětlen dohořívajícímy pochodněmy. Velmi tiše jsem otevřel težké dřevěné dveře. Na druhém konci honosného poloje stál starý muž. Otočil se ke mně. Vypadal nadmíru zděšeně.
„Synu?“
„Neříkej mi tak, přestal si být mím otcem když jsi mě prodal abys měl na ty své honosné oslavy a našim lidem namluvil, že mě roztrhala zveř!“
„Nevolej stráže, dřív nežli stačí přijít ty budeš dávno mrtvý a já pryč.“
„Dívej se mi do očí když s tebou mluvím Markusi!
„Byl jsi špatný vládce a ještě horší otec.
Chvíly jsem se odmlčel.
„Byl jsi tyran nechával jsi tvé lidi umírat v nesmyslných válkách.
„Teď nedejde tvůj čas, všechny hříchy budou potrestány v podsvětí.“
Mrštil jsem s ním na postel a přitlačil jsem mu polštář na obličej. Snažil se bránit, ale neměl šanci byl to starý muž.
„Tvoje hrůzovláda skončila Markusi Platusi II.“
„Teď se místo tebe posadím na trůn a nastolím mír a tato země zažije šťastné časy.“
O 1 rok později
Byl jsem ve velké honosné místnosti v jejímž středu byl obrovský stůl, který přes množství jídla nebyl ani vidět. Seděl jsem v jeho čele a zrovna jsem se vesele bavil s krásnou dámou. Najednou se ke mně přitočil jeden můj sluha.
„Pane.“ a přidal tu nejuctivější poklonu.
„Co tady chceš ty červe nevidíš snad že se bavím s dámou!“
„Když vaše veličenstvo dovolí musím vám něco důležitého zdělit.“ odpověděl vyděšeně.
„Co je tak důležitého, že to nepočká do konce oslav!?“
„Táhne na nás celé obrovské Auréliovo vojsko.“
„Kdo je Aurélius?“
„Přítel vašeho otce.“
„Co jsi to řekl?!“
„Bývalý spojenec vašeho otce pane.“ odpověděl nechápavě sluha.
„Myslíš Markusův spojenec?“
Sluha se tmohl jen na přikývnutí. Rozhořčeně jsem po něm vší silou hodil svoji ščíši, kterou jsem právě držel v ruce. Následoval bolestný kopanec pokterém se svalil na zem. Začal jsem křičet na celý sál.
„Markus není můj otec né potom co udělal svému vlastnímu synovi!“
„Teď už tě nikdy nechci vidět a ještě si rozmyslím jestli tvoje rodina zůstane žít po této urážce.
Sluha se zvedal tak rychle jak mu to jen jeho pochroumané tělo dovolilo. Všiml jsem si že celý sál stichl a dívá se na mě.
„Vypadněte!“
„Cože?“ ozvalo se ze sálu.
„Všichni vypadněte a to hned!“
„Stráže kdyby někdo neznal cestu tak ho vyprovoďte!“
Sál se začal rychle vylidňovat.
O 2 dny později
Stál jsem v nejvyším patře mého honosného paláce a sledoval jsem jak se nepřátelská vojska blíží k městu. Věděl jsem, že nikdy nemůžeme zvítězit.. Jeho vojska čítala desetinásobně více mužů nežli to moje. Díval jsem se jak protivníci drtí moji obranu a rychle se dostávají přes brány dovnitř. Byla jen otázka času nežli se dostanou ke mě. Vetšina z nich nevěděli za co bojují. Bojovali jen pod pohružkou že jinak jim bude vyvražděna jejich rodina. Jaká ironie to se stejně stane až vyvraždí zbytky mého vojska. Poprvé za ten rok co jsem usedl na trůn se ve mně hnulo svědomí. Než se to stalo měl jsem velké ideáli, nastolit mír. Ten luxus ze mě udělal zrůdu. Poprvé si to teď přpouštím. Připouštím si to když vím, že zemřu. Byl jsem tyran. Moji lidé tepěli hlady, kvůli mé oblibě v oslavách. Bavil jsem se tím, že jsem bojoval aréně v předem vyhraných bojích a opájel se tleskáním lidí kteří se mi chtěli zavděčit. Znovu jsem otočil hlavu k oknu. Protivníci si již razili cestu k mému paláci.
Chvíli na to se otevřeli dveře. První vstoupil muž v drahám obleku. V ruce držel bohatě zdobený meč. Podle všeho to byl Aurélius. A za ním vstoupili tři další vojáci.
„Gadonkingu.“ oslovil mě pohrdlivě Aurélius
Nebil jsem schopen vydat ani hlásku.
„Byl jsi tyran nechával jsi tvé lidi umírat v nesmyslných válkách.“
„Teď nadejde tvůj čas, všechny hříchy budou potrestány v podsvětí.“
Bylo to hrozné poslouchat vlastní slova z úst toho kdo mě přišel zabít. Poslední co jsem na tomto světě viděl byl záblesk ostré čepele
Současnost
Teď jsem odsouzen k věčnému životu v podsvětí kde jsem týrán vlastním svědomím.
_______________________________________________
Hodnoťe kritizujte a prosím pravdivě.
Kritiku snesu stejně vim že spisovatelství je ode mne vzdáleno světelnými roky.
Ale potěší mě když řeknete že ste četli větší blbost
„Synu?“
„Neříkej mi tak, přestal si být mím otcem když jsi mě prodal abys měl na ty své honosné oslavy a našim lidem namluvil, že mě roztrhala zveř!“
„Nevolej stráže, dřív nežli stačí přijít ty budeš dávno mrtvý a já pryč.“
„Dívej se mi do očí když s tebou mluvím Markusi!
„Byl jsi špatný vládce a ještě horší otec.
Chvíly jsem se odmlčel.
„Byl jsi tyran nechával jsi tvé lidi umírat v nesmyslných válkách.
„Teď nedejde tvůj čas, všechny hříchy budou potrestány v podsvětí.“
Mrštil jsem s ním na postel a přitlačil jsem mu polštář na obličej. Snažil se bránit, ale neměl šanci byl to starý muž.
„Tvoje hrůzovláda skončila Markusi Platusi II.“
„Teď se místo tebe posadím na trůn a nastolím mír a tato země zažije šťastné časy.“
O 1 rok později
Byl jsem ve velké honosné místnosti v jejímž středu byl obrovský stůl, který přes množství jídla nebyl ani vidět. Seděl jsem v jeho čele a zrovna jsem se vesele bavil s krásnou dámou. Najednou se ke mně přitočil jeden můj sluha.
„Pane.“ a přidal tu nejuctivější poklonu.
„Co tady chceš ty červe nevidíš snad že se bavím s dámou!“
„Když vaše veličenstvo dovolí musím vám něco důležitého zdělit.“ odpověděl vyděšeně.
„Co je tak důležitého, že to nepočká do konce oslav!?“
„Táhne na nás celé obrovské Auréliovo vojsko.“
„Kdo je Aurélius?“
„Přítel vašeho otce.“
„Co jsi to řekl?!“
„Bývalý spojenec vašeho otce pane.“ odpověděl nechápavě sluha.
„Myslíš Markusův spojenec?“
Sluha se tmohl jen na přikývnutí. Rozhořčeně jsem po něm vší silou hodil svoji ščíši, kterou jsem právě držel v ruce. Následoval bolestný kopanec pokterém se svalil na zem. Začal jsem křičet na celý sál.
„Markus není můj otec né potom co udělal svému vlastnímu synovi!“
„Teď už tě nikdy nechci vidět a ještě si rozmyslím jestli tvoje rodina zůstane žít po této urážce.
Sluha se zvedal tak rychle jak mu to jen jeho pochroumané tělo dovolilo. Všiml jsem si že celý sál stichl a dívá se na mě.
„Vypadněte!“
„Cože?“ ozvalo se ze sálu.
„Všichni vypadněte a to hned!“
„Stráže kdyby někdo neznal cestu tak ho vyprovoďte!“
Sál se začal rychle vylidňovat.
O 2 dny později
Stál jsem v nejvyším patře mého honosného paláce a sledoval jsem jak se nepřátelská vojska blíží k městu. Věděl jsem, že nikdy nemůžeme zvítězit.. Jeho vojska čítala desetinásobně více mužů nežli to moje. Díval jsem se jak protivníci drtí moji obranu a rychle se dostávají přes brány dovnitř. Byla jen otázka času nežli se dostanou ke mě. Vetšina z nich nevěděli za co bojují. Bojovali jen pod pohružkou že jinak jim bude vyvražděna jejich rodina. Jaká ironie to se stejně stane až vyvraždí zbytky mého vojska. Poprvé za ten rok co jsem usedl na trůn se ve mně hnulo svědomí. Než se to stalo měl jsem velké ideáli, nastolit mír. Ten luxus ze mě udělal zrůdu. Poprvé si to teď přpouštím. Připouštím si to když vím, že zemřu. Byl jsem tyran. Moji lidé tepěli hlady, kvůli mé oblibě v oslavách. Bavil jsem se tím, že jsem bojoval aréně v předem vyhraných bojích a opájel se tleskáním lidí kteří se mi chtěli zavděčit. Znovu jsem otočil hlavu k oknu. Protivníci si již razili cestu k mému paláci.
Chvíli na to se otevřeli dveře. První vstoupil muž v drahám obleku. V ruce držel bohatě zdobený meč. Podle všeho to byl Aurélius. A za ním vstoupili tři další vojáci.
„Gadonkingu.“ oslovil mě pohrdlivě Aurélius
Nebil jsem schopen vydat ani hlásku.
„Byl jsi tyran nechával jsi tvé lidi umírat v nesmyslných válkách.“
„Teď nadejde tvůj čas, všechny hříchy budou potrestány v podsvětí.“
Bylo to hrozné poslouchat vlastní slova z úst toho kdo mě přišel zabít. Poslední co jsem na tomto světě viděl byl záblesk ostré čepele
Současnost
Teď jsem odsouzen k věčnému životu v podsvětí kde jsem týrán vlastním svědomím.
_______________________________________________
Hodnoťe kritizujte a prosím pravdivě.
Kritiku snesu stejně vim že spisovatelství je ode mne vzdáleno světelnými roky.
Ale potěší mě když řeknete že ste četli větší blbost