DeletedUser
Guest
Povím já vám příběh,
když bohyně měla žal,
její mílí kanec vyběh‘,
do Hádových skal.
Prý že ho nakazilo zlo,
když se na cestu vydal,
temný pán uchopil žezlo,
kance k sobě povolal.
Cesta ale lehká není,
vždyť je do strmého kopce,
už pocítil uvěznění,
asi ve své vlastní hrobce.
Mezitím ve zlatém místě,
Artemis kance nevidí,
rozhodne se však nejistě,
poslat zprávu mezi lidi.
Lidem to říkají kněží,
lákají pokladem vábným,
snad každý vesničan běží,
ale žádný směrem správným.
Na útesu smutný stál,
na jedné z Hádových skal,
chtěl, aby si život vzal,
i když si ho sám nedal.
Uslyšel volání snad,
hlasy ne moc daleké,
neví, že je to poklad,
zlato pravdy odvěké.
Odvrátil svůj slabý zrak,
oči jeho znavené,
snad zahlédly v křovinách,
kančí tělo raněné.
Tělo slabé, srdce silné,
šel k němu ze všech svých sil,
díky jeho snaze pilné,
kance s křoví zachránil.
Muž se pak únavou zhroutil,
přímo na hřbet kancovi,
ten se málem nevykroutil,
z temné ruky Hádovi.
Rychle běží pryč od místa,
kde málem oba padli,
jedna myšlenka je jistá,
mají život uvadlý.
Už vyběhli od temných skal,
kde Zlý panoval,
každý z nich skoro dostonal,
nedoběhnou dál.
Je to zatím malá tečka,
co to támhle v dálce vidí,
je to snad jenom ovečka?
Anebo jeden z těch lidí?
Uviděl je, byl to člověk,
svalnatý a statný muž,
tělo krásné, nestarý věk,
a kance odváděl už.
Já vám radím, mějte za to,
dobrý pocit jako zlato.
když bohyně měla žal,
její mílí kanec vyběh‘,
do Hádových skal.
Prý že ho nakazilo zlo,
když se na cestu vydal,
temný pán uchopil žezlo,
kance k sobě povolal.
Cesta ale lehká není,
vždyť je do strmého kopce,
už pocítil uvěznění,
asi ve své vlastní hrobce.
Mezitím ve zlatém místě,
Artemis kance nevidí,
rozhodne se však nejistě,
poslat zprávu mezi lidi.
Lidem to říkají kněží,
lákají pokladem vábným,
snad každý vesničan běží,
ale žádný směrem správným.
Na útesu smutný stál,
na jedné z Hádových skal,
chtěl, aby si život vzal,
i když si ho sám nedal.
Uslyšel volání snad,
hlasy ne moc daleké,
neví, že je to poklad,
zlato pravdy odvěké.
Odvrátil svůj slabý zrak,
oči jeho znavené,
snad zahlédly v křovinách,
kančí tělo raněné.
Tělo slabé, srdce silné,
šel k němu ze všech svých sil,
díky jeho snaze pilné,
kance s křoví zachránil.
Muž se pak únavou zhroutil,
přímo na hřbet kancovi,
ten se málem nevykroutil,
z temné ruky Hádovi.
Rychle běží pryč od místa,
kde málem oba padli,
jedna myšlenka je jistá,
mají život uvadlý.
Už vyběhli od temných skal,
kde Zlý panoval,
každý z nich skoro dostonal,
nedoběhnou dál.
Je to zatím malá tečka,
co to támhle v dálce vidí,
je to snad jenom ovečka?
Anebo jeden z těch lidí?
Uviděl je, byl to člověk,
svalnatý a statný muž,
tělo krásné, nestarý věk,
a kance odváděl už.
Já vám radím, mějte za to,
dobrý pocit jako zlato.
